Brankáři, kterým vzrostla zodpovědnost

Neni tým jako tým, jinak řečeno, v jednom týmu může být hráč průměrný, v druhém se může stát hvězdou. Dobrý příklad by nám mohl poskytnout Guillaume Latendresse, jenž v Minnesotě probudil svůj střelecký apetit. Mimo útočníků a obránců se to týká i brankářů, a to hned dvojnásob. Během první poloviny léta hned několik brankářů změnilo své působiště, někteří přišli pouze krýt záda zkušenějším, jiní plnit roli jedničky týmu. Následujícím osmi brankářům vzrostla role v týmu, buď v tom stávajícím nebo v novém.

Michael Leighton - Philadelphia Flyers
Před minulou sezonou Leighton určitě nečekal, jakou roli dostane ve Philadelphii. Devětadvacetiletý kanaďan, původem z Petrolie, byl vybrán Chicagem Blackhawks v roce 1999 ze 165. pozice. Pět let ještě působil v nižších soutěžích až dostal příležotost i za Hawks v osmi zápasech. V NHL si zahrál ještě další sezonu (03/04) a pak až do roku 2007 chytal v AHL. Jen pět zápasů odchytal v tom roce v nejvyšší lize. Pak následovaly tři sezony u Hurricanes, ale i tam za takovou dobu odchytal pouze 29 utkání. Michael může děkovat hlavně spoustě zranění, která minulou sezonu kosila golmany Flyers. V druhé polovině sezony 09/10 se zranil Ray Emery, ale stejný osud si našel i prozatimní jedničku Bouchera. Flyers byli tou dobou v kritické situaci. Boje o Play-Off vrcholily a tým neměl stabilní jedničku ani dvojku. Právě v tento okamžik padla všechna zodpovědnost na Michaela Leightona, když si ho z waiver listu stáhli Flyers. Jako zázrakem ale do té doby podprůměrná dvojka, začal slušně chytat a po dramatickém zápase s Rangers dostal tým do vyřazovacích bojů. Do konce sezony odchytal 27 zápasů a nikdo nevěřil, že by náhradní golman mohl podržet tým v Play-Off, kde na brankářích závisí nejvíce. No, ale opak byl pravdou. Leighton se v bojích o Stanley Cup rozchytal ještě víc a Philadelphii dotlačil až do samotného finále, postupně přes New Jersey Devils, což se mu podařilo předčit i samotného mistra Brodeura, dále neskutečný obrat v sérii s Bostonem Bruins, až si nakonec poradil i s Montrealem Canadiens ve finále Východní konference. I když Michael začal fantasticky, jeho výkony na Blackhawks nestačili, a po šesti odehráných zápasech musel sklonit poklonu mistrům. Příběh sice neskončil pro Leightona a Flyers "happy endem", nicméně i tak si zaslouží obdiv. Po sezoně vedení Flyers prodloužilo smlouvu s Leightonem na další dva roky, a protože v týmu mají pouze jeho a Bouchera, bude jedničku týmu zastávat právě on. Za šest let v NHL odchytal 104 zápasů, tentokrát by mohl víc jak polovinu odchytat během jednoho roku.

Thomas Greiss - San Jose Sharks
Jediný německý golman v NHL, byl draftovaný roku 2004 z 94. místa týmem San Jose Sharks. Čtyřiadvacetiletý brankář do sezony 06/07 chytal ještě v německé lize, pak dostal prostor v AHL. Za hlavní tým odchytal tři zápasy až v sezoně další. V předešlé sezoně ho do branky pustil Nabokov celkem 16-krát. Po dvou sezonách u Sharks odchytal tím pádem dohromady 19 zápasů. Minulý rok sice ukázal, že by dvojku týmu mohl bez problémů plnit, když ve zmíněných šestnácti zápasech měl průměr 2,69 branky na zápas a úspěšnost 91,2 procenta. Otázkou ale je, jestli dokáže odchytat dvojnásobek zápasů v následující sezoně. Jedničkou San Jose se stal Antero Niittymaki, všichni ale víme, že po problémech s kyčlí nedokáže odchytat více jak šedesát zápasů. Greiss by se tedy mohl ukázat až ve třiceti zápasech. Pokud bude podávat minimálně výkony z loňského roku, mohl by si nejenom více zachytat, ale snížil by i zátěž na Nittymakiho. Odchod Nabokova mu tedy rozhodně pomohl, jako dvojka si zachytá mnohem více, tuplem za zády Nittymakiho.

Carey Price - Montreal Canadiens
Pětku draftu 2005 si vybrali Montreal Canadiens, v té době do něj celý Montreal vkládal obrovské naděje. Po třech odchytaných sezonách ve WHL, a zlatým závěrem roku 2007, kdy byl nejlepším kanadským golmanem mistrovství světa dvacetiletých, se mu konečně otevřely dveře do NHL. Svou premiérovou sezonu 07/08 odchytal velmi slušně. Svatyni Canadiens hájil přesně polovinu sezony a s kvalitními výsledky 2,56 branky na zápas, a úspěšností 92 procent ho začali fandové Montrealu brát jako nového Patricka Roye. Bohužel pro slovenského golmana Jaroslava Haláka, nejenom fandové, ale i vedení Canadiens, bralo Price jako novou hvězdu v jejich brance. Další sezonu odchytal 52 zápasů, ale často nevyrovnané výkony mu snížili úspěšnost na 90,5 procenta s průměrným brankovým přídělem na zápas 2,83. K tomu přidejme, že v Play-Off naprosto vyhořel, po čtyřech zápasech měl průměr nad čtyři branky na zápas a úspěšnost po 88 procent. Minulou sezonu si opět rozdělil na půl s Jaroslavem Halákem, i když popravdě Halák by si zasloužil odchytat víc, než jen polovinu sezony. A právě velmi dobré výkony Haláka postupně vytlačovaly Price z brankoviště. Canadiens se do Play-Off jen tak tak prodrali, místo Price dostal ale "nečekaně" svou šanci Halák. Ten v prvním kole vychytal favorizovaný Washington, když Ovechkina a spol. doháněl doslova k šílenství. Stejný výkon podal i proti Pittsburghu, Price mohl na střídačce pouze závidět. Montreal skončil ve finále Východní konference, kde už Halák nestačil na ofenzívu "letců". Po sezoně a vydařeném Play-Off se zdálo, že Halák se stane jedničkou a Price bude dělat pouze dvojku. Chyba lávky, šok pro všechny fanoušky přišel, když vedení Habs vyměnili Haláka do St. Louis Blues a z dvaadvacetiletého Price tak učinili jedničku týmu. Carey je bezpochyby talentovaný brankář, v další sezoně ale bude muset chytat o poznání lépe, a hlavně provádět vyrovanené výkony, protože záda mu kryje nezkušený Auld, takže Price by mohl odchytat i více jak 60 zápasů.

Semyon Varlamov - Washington Capitals
Dvaadvacetiletý rus byl draftován Washingtonem Capitals z 23. pozice v roce 2006. Dva roky byl pak věrný ruskému týmu Lokomotiv Yaroslavl, sezona 08/09 byla tedy jeho premiérová. Nastoupil sice pouze v šesti zápasech, ale své schopnosti ukázal až v Play-Off. Jednička týmu Theodore se trápil, a jediná šance na postup v Play-Off byla zkouška Semyona. Už to vypadalo, že by Varlamov mohl vyřadit Pittsburgh, ale v sedmém finálovém zápase vyhořel. Capitals sice nedostal do dalšího kola, ale ukázal že na NHL už má. Loňský ročník začal jako dvojka za Theodorem a vubec si nevedl špatně. Nastoupil do 26 utkání, a s průměrem 2,55 branky na zápas a úspěšností 90,9 procent mohl být určitě spokojený. Nastalo Play-Off, proti Varlamovovi stáli podceňovaní Canadiens, od kterých se neočekávala ani jedna výhra. Semyon chytal dobře, ale s výkony Haláka se nemohl rovnat, a po sedmizápasové bitvě se musel s Play-Off rozloučit. Po skončení sezony vedení Capitals už nepočítá se službami Jose Theodora, a břímě golmanské jedničky spadlo do náruče Semyonovi. Krýt záda mu bude stejně starý český golman, Michal Neuvirth, který s NHL ještě nemá tolik zkušeností. Od Varlamova se tedy očekává, že odehraje kolem šedesáti zápasů, což je více než dvojnásobek z minulé sezony. Uvidíme, jak se s tím ruský brankář porve a jestli zvládne větší porci zápasů.

Kari Lehtonen - Dallas Stars
Atlanta Thrashers si vybrala finského rodáka z Helsinek, jako dvojku draftu 2002. Po dvou letech ve Finsku se odebral do zámoří, tam odchytal čtyři utkání za Thrashers, většinu sezony ale odchytal na farmě v Chicagu. Po výluce se prezentoval hned v 38 zápasech, statistiky měl ale zatím spíše průměrné. Nadešla sezona 06/07 a Lehtonen se stal jedničkou hlavního týmu. Odchytal skoro sedmdesát zápasů (68) a s průměrem 2,79 branky na zápas, úspěšností 91,2 procenta, dotáhl tým do jejich prvního Play-Off. Na vyřazovací boje nebyl Lehtonen vůbec připraven, Rangers smetli Atlantu 4:0 na zápasy, z toho Kari figuroval ve dvou zápasech. Poslední tři sezony Lehtonena zužovaly četná zranění, předeším zad. Kvůli těmto zraněním odehrál v sezoně 07/08 a 08/09 přibližně polovinu zápasů, jeho statistiky se taktéž výrazně zhoršily. V obou letech se průměr branek pohyboval kolem tří na zápas. Poslední ročník 09/10 mu zkazily dvě operace zad. Pro Thrashers byl věčně zraněný Lehtonen přítěží, a tak ho vyměnili koncem sezony do Dallasu Stars. Za "hvězdy" z Dallasu odchytal dvanáct utkání. Průměr 2,81 branky na zápas a úspěšnost 91,1 procent, nejspíše přesvědčila vedení Stars, že je Lehtonen konečně v pořádku a po sezoně s ním podepsala tříletý kontrakt. Dallas navíc už nestojí o Martyho Turca, a tak se v týmu po sedmi letech objeví nová jednička. Pro Dallas je to rozhodně riskantní krok, přece jenom, Lehtonen odehrál víc jak šedesát zápasů naposledy před čtyřimi roky. Je tedy otázkou, zda je šestadvacetiletý golman skutečně fit, a jestli zvládně šedesátizápasovou zátěž, Stars navíc očekávají, že se dostanou příští sezonu do Play-Off.

Dan Ellis - Tampa Bay Lightning
V roce 2000 si kanadského golmana z 60. pozice vybrali Dallas Stars. Když už odehrál další tři sezony v juniorské lize, nadešel čas na NHL. Dallas mu dal ale prostor pouze v jediném zápase, ve kterém Ellis propustil tři goly. Zbytek času pobýval na farmě v Iowě, kde se střídal se svým dobrým kamarádem Mikem Smithem, jemuž má mimochodem v Tampě krýt záda. Jako volného hráče si ho před sezonou 07/08 podepsali Nashville Predators, kam přišel za účelem dělat dvojku zkušenějšímu Chrisu Masonovi. I tak nastoupil do 44 zápasů, a s průměrem 2,34 branky na zápas, úspěšností 92,4 procenta byl dokonce lepší jak Mason. Tím se mu první rok u Predators hodně vydařil. Po odchodu Masona ale dozrál finský brankář Pekka Rinne, a Ellis další dva roky odchytal v průměru něco málo přes třicet zápasů. Mimo počet zápasů klesla i procentuální úspešnost, která následující dva roky nepřesáhla 91 procent. Během tři let v Nashvillu odchytal 110 utkání. Po skončení kontraktu v Nashvillu, ho ještě před otevřením trhu s volnými hráči, vyměnili do Montrealu Canadiens. Tam by se jim Ellis jako kvalitní dvojka hodil, Dan ale věděl, že soupeřit o post jedničky v Montrealu neni jednoduché, a tak kývnul na dvouletou nabídku od Tampy Bay. U Lightning by měl odchytat až kolem padesáti zápasů, a nahradit tak Antera Niittymakiho. Smith by měl tentokrát plnit roli dvojky.

Steve Mason - Columbus Blue Jackets
Talentovaný kanaďan byl 69. volbou Columbusu Blue Jackets v roce 2006. Jeho rychlý start v NHL, po dvou strávených letech v OHL, dopomohlo hlavně vydařené mistrovství světa dvacetiletých, kde byl Steve nejužitečnějším hráčem turnaje a dopomohl Kanadě ke zlatu. Hned v jeho první sezoně 08/09 se díky oslnivým výkonům stal okamžitě jedničkou týmu. Za Columbus odehrál 61 zápasů, připsal si neskutečných deset shutoutů, což dokonce v jednu chvíli vypadalo, že v průměrném Columbusu se dotáhne na rekord Tonyho Esposita (15 shutoutů). Sezonu zakončil s průměrem 2,29 branky na zápas a úspěšností 91,6 procenta. Zářivé výkony vynesly Stevovi Calder Trophy, pro nejlepšího nováčka roku, mimo to, byl právě on hlavní postavou, která dotáhla Jackets k prvnímu, historickému postupu do Play-Off. V bojích o Stanley Cup sice neuspěl ani jednou, i tak ale mohl sezonu zakončit se zdviženou hlavou. Minulá sezona ale už nebyla tak oslnivá, jako ta předešlá. Steva nejspíše postihl syndrom druhé sezony. Jinak si takové zhoršení dokáže vysvětlit málokdo. Columbus skončil ročník hluboko pod čarou, a Steve se rovněž statisticky propadl. Průměr mu vzrostl nad tři branky na zápas, a úspěšnost klesla na okraj 90 procent. Přesto, že se mu v brance už tolik nedařilo, zůstal týmovou jedničkou a odchytal 58 utkání. Mason je sice od jeho první sezony jedničkou, pokud jí ale chce zůstat, bude muset podávat výkony z premiérového ročníku. Dvaadvacetiletý golman ukázal, že odchytat velké množství zápasů pro něj neni problém, uvidíme, zda byla náhoda první, nebo druhá sezona.

Tuukka Rask - Boston Bruins
Mladého golmana si vybralo Toronto Maple Leafs z 21. pozice na draftu roku 2005. Finský talent působil následující tři roky v rodném Finsku. V polovině roku 2006 ale Maple Leafs vyměnili práva na Raska do Bostonu Bruins. Za "medvědy" odehrál první čtyři zápasy v sezoně 07/08, zbytek ročníku ale plnil roli jedničky na farmě v Providence. Další sezonu se nic nezměnilo, do nejprestižnější ligy světa se podíval jen jednou. Nutností je dodat, že v tomto zápase neinkasoval, čímž vychytal svůj první shutout v NHL. Předešlý ročník už ale naplno prorazil. Za hlavní tým odchytal 45 zápasů, a to hlavně díky zranění jedničky Tima Thomase. Rask se své příležitosti chytil dokonale, po sezoně měl nejlepší procentuální úspěšnost ze všech golmanů (93,1) ale také nejmenší průměr inkasovaných branek na zápas (1,97). Kdyby Tuukka odehrál víc zápasů, mohl vyhrát Vezina Trophy pro nejlepšího golmana NHL. Takhle cenu převzal Ryan Miller z Buffalla, který odehrál o čtyřiadvacet utkání více. Boston s Raskem do budoucna počítá, jako se svojí stálou jedničkou. Dali to hlavně najevo snahou, o výměnu Tima Thomase. Bruins by se především rádi zbavili jeho vysoké smlouvy v hodnotě pěti milionů dolarů. Pokud to tedy Rask zvládne, měl by dres Bruins navléknout v další sezoně přibližně šedesátkrát. Je jen otázkou, jestli se mu podaří zopakovat výkony z minulého ročníku.

Zdieľať na FB | Nahlásiť chybu Pridať komentár